Jako štěně nebyl Dáreček zrovna zjevením talentu. Byl pomalejší, cvičení ho moc nebavilo a soustředění mu vydrželo jen na chvíli. Upřímně – byla jsem z něj občas trochu nešťastná i naštvaná, protože když usoudil, že něco není pro něj, prostě si šel „hledat lelky“ jinam…
Jakmile ale začal chápat smysl cvičení a jednotlivých cviků, začal se přede mnou otevírat úplně jiný pes – cílevědomý a pracovitý parťák. Postupně se objevila rychlost, přesnost a snaha dělat věci správně. Moje trenérka o něm říká, že je to pes se smyslem pro zodpovědnost.
Na svých prvních závodech zazářil a po těch druhých se o něm ještě nějakou dobu mluvilo. Pamatuji si, jak mi rozhodčí řekla, že jeho polohy jsou “jak z mistrovství světa” a že doufá, že mu to vydrží – a vydrželo.
Dnes je z něj sebevědomý závodní pes, kterému nevadí ruch ani cizí prostředí. Miluje závodní plac a umí se výborně soustředit. Má obrovský drive – naše vybíhací cviky připomínají start na Velkou pardubickou – ale dokáže se zklidnit i při technických částech.
Z každého závodu mám radost, protože je tam vždy naplno a dává do všeho maximum. A jako bonus zvládá i pasení – běháme spolu „trojky“ a i tam funguje na jedničku. Přiznávám, že jsem tam spíš do počtu, ale Dáreček to zvládá za nás oba. Bereme to jako společný relax.
V běžném životě je to pohodový, vyrovnaný pes. Žije s námi v bytě ve městě a zvládá to naprosto bez problémů. Je nesmírně kontaktní – opravdu hodně kontaktní – což zdědil po své matce i babičce. Dá se tak očekávat, že i štěňátka budou mazlivá, společenská a budou vyhledávat lidský kontakt.
Pro mě je Dáreček ztělesněním ideálního parťáka pro život i pro sport.